Třicítka nejmenších závodníků z celé republiky, z Horšovského Týna a Klášterce až po Opavu a Valmez, se minulý víkend sešla na Jizeře, aby v kouzelném prostředí Jizerských hor poprvé změřila síly v letošním Českém poháru. Většina přijíždějících se do Pojizeří prodírala pořádnou bouřkou a přiznávám, že jsem měl značnou obavu z vodního stavu na Paraplíčku. Jizera byla ale hodná a prckům připravila ideální podmínky.
V sobotu ráno se na start závodu společně s předžáky postavilo přes dvě stovky dalších závodníků. Svůj letošní první pohárový závod zde měli i žáci. Dvacítka z nich se vydávala mezi branky vlastně jako žáci poprvé. Ročník 1998, který vládl předžákům vloni, má před sebou čtyři sezóny v kategorii žáků. Dalo by se říci, že v podstatě devadesát procent současných žákovských závodníků už prošla předžákovskou soutěží.
Nová pravidla slalomu předepisují jízdy předžáků jako samostatný závod. Varianta startu prcků na konci první skupiny po deblkanoích, tak jak jí zvolili pořadatelé, se zdá naprosto optimální. Děti mají čas okouknout starší kajakáře a během kanoistické kategorie se v klidu připravit na start. Taktéž dvojnásobný startovní interval, který zvolila hlavní rozhodčí pro první jízdu, má rozhodně své opodstatnění. Naprosto plynulý průběh závodu, kdy se před cílem dojely snad jen dvě dvojice, ukázal, že i tihle pidizávodníci už toho docela dost umí. To umožnilo v dalších jízdách interval i pro předžáky zkrátit na čtyřicet sekund. Časová ztráta v sedmihodinovém závodu minimální a naprosto žádné problémy s jindy tak častými požadavky opravných jízd. Jediné co ještě tentokrát (kromě branek) trošku motalo dětské hlavičky, byl znovu zavedený systém lepší jízdy. Ve výsledkové listině je to pro dost dětí trošku nepřehledné. Domnívám se ale, že v půlce sezóny jim to už tak nezvyklé nepřijde.
Nejlítější souboj po oba dva dny mezi sebou sváděla čtveřice Heger, Zima, Zapletal a Lhota. Minimální časové odstupy kluky nutily pádlovat na plný výkon všechny čtyři jízdy. Každá chyba, každý šťouch rozhodoval. Po zásluze si v nedělním závodě pořadí vzájemně vyměnili a je to do dalšího klání vyrovnané. Následuje parta s dvacítkou bodů a další pětice desetibodových borců, kde jsou rozestupy opět minimální. Tady už to bylo ale jako na houpačce. Pět míst nahoru dolu. Je to boj. U děvčat je situace jiná. První dvojice si sice pořadí v obou dnech vyměnila stejně jako kluci, ale ostatní děvčata jako by se domluvila, že sobotní výsledek je hezký a přijatelný, a rozhodla se v neděli na něm nic neměnit. Holky! Tohle je kartelová dohoda a to se nesmí!
Velmi pěkné a podařené závody kdy byla radost sledovat bojovnost těch nejmladších ze slalomářské rodiny i žáků, kteří místy předváděli závodnické grify, za které by se nemusel stydět ani leckterý dorostenec. Jenom škoda, že z důvodu velkého počtu startujících se nedaly odjet hlídky. Tak příště!
Pro ty, kteří zastávají názor, že předžákovské závodění podporuje vzájemnou nevraživost mezi závodníky z různých oddílů: Nevím jak je to v jiných disciplínách našeho sportu, ale teď si opět vzájemně pomáhali s lodičkami do kopce, u výsledků se pošťuchovali a „vyhrožovali“ další jízdou a případná slzička nebyla výrazem vzteku, že mě někdo předjel ale zklamání, že jsem udělal při jízdě chybu. Devadesát procent z nich pak tropí alotria ve vzájemné, a až dojemné schodě!
Nakonec poděkování Železnobrodskému oddílu za perfektní organizaci a v neposlední řadě i za to, že, prckům umožnili závodit na tak hezké trati jakou je Paraplíčko.
Ahoj za čtrnáct dní v Písku - Pavel Pokorný
—————
